Uvědomujeme si naši vlastní smrt?
Kdy nastává smrt, jaká je, vnímáme ji? To jsou otázky, které si položí alespoň jednou ve svém životě každý z nás. Přesto je toto téma jistým tabu. Věda dodnes nedokázala vyvrátit ani potvrdit určitá tvrzení.
Smrt coby skutečný konec života?
Mnozí pacienti byli prohlášení za mrtvé, přičemž jejich vědomí bylo stále aktivní a vnímající, např. ti , kteří prožili klinickou smrt (jejich srdce se zastavilo), si pamatují, jak jim byla poskytována první pomoc. Jiní byli prohlášeni za mrtvé a vrátili se k životu na jejich vlastním pohřbu. Tím se dostáváme k tomu, že si vlastní smrt většinou skutečně uvědomujeme. Jedná se i o vědecké přiznání, že naše nesmrtelná duše opouští jen fyzickou schránku?
Smrt a Věda (zdroj: zoommagazin)
Tento jev vysvětloval britský docent medicíny Sam Parnia, který se procesy kolem umírání dlouhodobě zabývá. Podle něj smrt neznamená, že všechny buňky okamžitě zemřou; naopak, většina z nich se snaží svému konci zabránit a s různou mírou úspěšnosti se jim to i daří. Obyčejný proces stárnutí organismu je totiž spojen s postupným odumíráním buněk, a tak je smrt vlastně „jen“ pokračováním tohoto procesu ve výrazně zrychlené podobě. Část mozku tudíž (na nízké úrovni vědomí) zůstává funkční. Tím se dostáváme k děsivé představě, že si uvědomujeme vlastní skon, stejně jako neschopnost pohybu či možnosti jakkoli tento stav zvrátit …
